21.09.06 | čtenář Irena | 1953 x | vypínač
Hladový pták se prochází po okně
po celý den.
Podzimní list
dolétl k zemi
jak milostný dopis, neotevřený,
a umíral – jak umírá nevyslyšený cit.
Mží do stromů.
Mraky se táhnou krajinou a tak,
tíseň rozprostřou v prostírkách.
Nejde ti usnout a je ti úzko,
máš neurčitý strach….
Vzpomínky doléhají,
jak těžké mátohy…..
Kdysi byly krásné
ale v šedi podivné noci
ztrácí svůj smysl pro útěchu stesku .
Ale – ten hladový pták,
do oken se dívá.
Podzimní vítr,
čechrá černé peří,
zobákem tluče,
křídly mává mlhám.
A déšť se opírá do oken,
ať přestane, říkám,
a krůpěje stékají jak slzy
nemilovaného, nechtěného, zrazeného..
Všechno je marné.
Mezi mraky prosvítá měsíc.
město krev poezie smrt vztah bolest x haiku vyznání aa horor deprese sen marnost sex * hrůza fantasy zima čas žena nenávist ... příroda strach sobota smutek beznaděj svoboda emoce pocit jen tak povídka láska humor voľný verš temnota erotika život les naděje srdce antilistí zklamání mládí realita osud touha vzpomínka noc .. horror přetvářka tma pocity zoufalství podzim samota . momentka vztahy cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866