Nokturno.net / tvorba / dílko

Chci, abychom zůstali milenci.


Ať spíme !

Tajemný zemětřas tam kdesi v povětří
vzbuzený v nicotě lehkého mrholení
nám pohupuje zemí.


Že nás má temnota v moci ?


Rozespalá rána, rašící z jabloňových sadů,

v chomáčcích ptačích pírek snáší neklidné sny.

Ve svévoli keřů a v korunkách potměšilých růží

zapadá temně modrý noční svit.


Ó Iluze,

máš roucho tkané z bolestínských slz

trochou toho třpytu z očí padlých hvězd.

V odlesku hladin jezer na utajených místech
jsi krásnější, když vznášíš se oslněná sebou.