Nokturno.net / tvorba / dílko

Slunce si kresli zlaté odbélníky na stěnu a tapety nacházejí něco, co už bylo dávno zapomenuto,

V dálce křičí nějaká žena, však její slova dopadají klidně do chuchvalců prachu, kde se v koutě krčí tři psí blechy od poslední návštěvy.

Klapky si klidně dál spokojeně buší nová slova, jen občas vyrušeny nepokojem majitele, který už ten křik víc snášet nehodlá.


Možná někdo příjde a vše se vyjasní, nebo možná někam odejde. Ne, to se nestane, tak naivní už dávno není.


„Ano, ano, už jdu, neboj, všechno udělám,“ ale proud té dravé řeky jej bere dál do nekonečné pustiny plného bytu.

A slunce zcela nezúčastněně kreslí své obrazce do barevných vzorců tapet