Nokturno.net / tvorba / dílko

Vyrvalas šíp, co vězel mi v hrudi,
připadám si jak prasklá struna, co k hraní již netřeba.
Ten pocit mne stále sužuje a prudí
a spolu s šípem se má láska pryč kolébá.

Při západu slunce sleduji bárku,
co na palubě veze touhu, mrchu nevděčnou.
Radost tak nemám ni z nového dárku,
tohle mé vzplanutí je as tou Konečnou!