Nokturno.net / tvorba / dílko

V týhletý temnotě končí všichni, co jdou stejnou cestou, tak jak já…
Do týhle temnoty všichni vidí, pokud se dívají, tak jak já…
Temnotu přijmou s klidnou náručí, všichni, kdo nevěří, tak jak já…
O tuhle temnotu se klidně poperou, všichni, kdo nemyslí, tak jak já…
Tahleta temnota provází nás zcela pořád a my půjdeme odevzdaně s ní. Je svazující a nikdy nepouští. Šťasten je pak ten, kdo se umí dívat ven. Když prochází touhle temnotou, cítí v duši osamění, každý, kdo se nedívá ven, ale hledí do tmy. Však právě TA TEMNOTA je TO, pro co tu všichni dýchají.
Je to tvůj život, ale má-li být pěkný, nesmíš se ho snažit pochopit…
Je to tvůj život, však chceš-li být šťastný nesmíš na něj hledět…
Musíš hledět ven, kde se třpytí lepší zítřky, který stejně nenastanou…
Protože poznání kazí život, protože poznání je cesta k pravdě a pravda vždycky bolí!