Nokturno.net / tvorba / dílko

Je to jenom pocit, když dívají se na mě. Vpravdě hledí skrze mne a já myšlenky jejich cítím do jedné…
Je to jenom pocit, když dívám se na ženu, co se mi líbí, ona když hledí na mne předlouhou chvíli…
Když vím víc, než dokážu vám říct, nejsem pak nemocný? Nemocí duševní?
Když verše, či pouze slova nesmyslná na papír padají a lidé, co je čtou, přemýšlí potají, co honí se mi hlavou myšlenek…
Nedokážu říct ani vpřed ani zpět, jsem unavený, jak podzimní květ, když nechá padat svoje listí na zem.
Pak přijde mi hned lepší, rázem skvělé, říct si „je čas jít do prdele…!“