08.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 2267 x | vypínač
Břízy
Nejraději mám u cest bílé břízy.
Když větve plné sladké mízy
v pupenech bijí na tamtam
a jaro první monogram
na nebe kreslí barvou duhy,
v ten čas, kdy zemi krájí pluhy
břízy se vždycky rozzáří
jak panny jdoucí k oltáři.
Nevěstám se vždy podobají:
Jdou, v bocích se kolébají,
pak obtěžkají jehnědy
a vítr, tulák nesmělý
žlutý pyl nese po krajině
něžně, jak otec synka v klíně
na pole ještě nahatá
jež tání mění na blata.
V létě se krásné bohyně
shlížejí v říční hladině -
se sklopenými řasami
bdí majestátně nad námi
vznešené hlavy zlátnou létem;
my cestujeme kdesi světem
a netušíme pod palmami,
že naše břízy jsou tam s námi
že probouzejí v srdci touhu
která nás volá zpátky domů
k naší Praze, jejímu metru -
čekají na nás v rukou větrů
jež začaly ze strnišť vát:
Až rozepnou jim zlatý šat
nahotou krásek omámeny
poslední listy spadnou k zemi
a v pláči dešťů zrozená
poslední přijde proměna…
erotika sen * povídka pocit emoce x vzpomínka město zima vztahy krev naděje sobota čas . mládí život horor žena .. příroda les strach antilistí temnota ... humor svoboda realita fantasy poezie tma pocity momentka láska marnost přetvářka smutek podzim aa touha beznaděj osud horror noc bolest sex srdce haiku samota smrt deprese hrůza voľný verš nenávist vztah jen tak zoufalství zklamání vyznání cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866