Nokturno.net / tvorba / dílko

Vyznání



Miluji toulky jarní nocí,
když v údolích se brouzdá chlad
a ve šlépějích plných rosy
stébla trav vidím usínat

ta zimomřivá, teskná rána,
vstávání slunka z mlh a par,
nehybné lesní panorama,
brázdy polí, v nich přímost čar

kraj nad Zlínem,
když těžkne zrání:
Tam s první láskou jdeš
jak v snách
k obzoru, který znenadání
je blízko, skoro na dosah,
tam najdeš všechno
na svém místě,
přivítá tě tam teplá dlaň,
ženina náruč, srdce blízké
a dobře víš, že nejsi sám.

Až přijde čas, v němž uschlé listí
tuláka volá zpátky z cest
a vítr s vervou pianisty
opře se prsty do kláves,

až milosrdný déšť mi v hlíně
pozvánku k schůzce bude psát -
buď při mně, lásko, abych klidně
směl s tebou vejít
do zahrad.