Nokturno.net / tvorba / dílko

Do větví dýchl
listopad…


Do větví dýchl listopad,
tráva už v&# stí dřímá.
Uvidíme se?
Nevím, snad…
Očima opuchlýma
ospalé ráno mžourá si,
jak kočka tiše přede,
na obojku si počasí
sychravý liják vede.

Zima už sáně zapřahá:
Počkej mi,
aspoň chvíli,
než strom svlečený donaha
navlékne rolák bílý,
než zeptám se dvou šlépějí
ztracených v zmrzlé zemi,
kde najít znovu naději
v náruč jediné ženy…


*

Na začátku zimy

Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí -
zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.

Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
stromům svlečeným dohana
rukama promrzlýma

obléká noční košili,
k svatební noci je strojí.
Jenže psi stopu ztratili -
zamrzla někde v chvojí.

Nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží,
zima v stříbrném ornátu
dál jede bez otěží…