15.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 2537 x | vypínač
Když jsem tě začal milovat,
ještě ne ženu, už ne dítě,
sám sebe jsem se musel ptát,
zda všechno to,
nač myslím skrytě
a střežím kdesi v tajnosti,
mé srdce jednou neprozradí…
Tak polomrtvý úzkostí,
kterou jsem nosil kdesi v hrudi,
žárlil jsem na vše na světě,
i na ta světla na nároží,
na jejich oči prokleté,
že denně vidí na tvém loži
uléhat pannu bez viny,
po které toužím nezřízeně:
Viděl jsem v tobě Marii -
však toužil jsem po Magdaléně…
Pak neúprosný stařec čas
somnabulovi strhl masku:
Kam vytratil se z í jas?
Bože, tady mám další vrásku,
i vlasů jaksi méně mám
a na temeni náběh k pleši;
když k ránu kosti počítám,
připadá mi má postel bleší
a srdce bije na poplach.
Jen nevyskočit jedním rázem -
kéž zachytím se – jen taktak,
že nespadl jsem
jak měch na zem,
snad ještě kosti spočítám -
ach, Marie, kde je ti konec?
I Magdaléna je ta tam
a zpod postele čouhá hrnec…
momentka hrůza touha vztah zklamání bolest les podzim x zoufalství sobota povídka antilistí přetvářka horor příroda * strach emoce smrt život poezie deprese noc osud beznaděj svoboda srdce čas sen pocit sex tma vzpomínka láska realita haiku cesta ... humor vztahy aa vyznání město voľný verš horror pocity nenávist smutek krev samota zima fantasy . naděje mládí marnost jen tak erotika žena temnota ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866