16.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1775 x | vypínač
Svlačec
Drátěným plotem bílý svlačec
od oka k oku vzhůru pne se,
brzy ho bude plný ranec
a plot tu tíhu
neunese.
Nahrbí záda níže k zemi,
pár sloupků k nebi pozvedne.
Svlačec,
jenž dral se po něm k nebi,
železnou drtí zalehne.
Vrba
Stojí tu tichá, zamyšlená.
To stáří je, co ji tak trápí.
Vypadá jako stará žena,
když do ní smutek zatne drápy
a vrba – vlasy rozčesané,
ukrývá svůj kmen popelavý,
slza za slzou z větví kane,
padá do zbytků uschlé trávy
do vody, která k moři plyne,
a slzy sotva pobrat stačí.
To proto je moře tak slané,
že do něj naše vrby pláčí.
Vločky
První,
druhá,
třetí
vločka k zemi letí.
Možná,
že holoubek bílý
zamával hebkými křídly.
Možná
si vyběhlo do parku
stádo bělounkých beránků.
Možná ,
že hvězdička v nebi
pláče – proč ani neví,
asi se před spaním myla,
náramek z perel
upustila.
A to jsou slzy té milé,
co závoj má
a šaty bílé.
příroda marnost zklamání ... naděje mládí hrůza emoce . horor tma zoufalství voľný verš haiku humor temnota sen život přetvářka čas antilistí žena vztahy město vzpomínka realita beznaděj sobota .. momentka vyznání pocit bolest horror * cesta sex podzim nenávist smutek láska jen tak vztah touha srdce smrt poezie deprese strach povídka aa erotika les svoboda osud pocity zima fantasy krev noc samota x
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866