Nokturno.net / tvorba / dílko

Javory


Našel jsem výkres ve stole,
v šuplíku zapadl až na dno:
Rozplihlé barvy vodové,
zde kotva je a tady ráhno -
pravděpodobně plachetnice
učarovala klukovi,
když do stránek své početnice
namaloval si javory.

Měly ty stromy rudé listy,
i kmeny byly krvavé,
první slova, jež uměl čísti
z pevně přibité tabule
byla: „Pozor, jsou tady miny!“
Z lebky a hnátů čišel strach.
Za těmi dráty ostnatými
ustýlala smrt na márách.

Drápy těch drátů rozrývaly
javorům jejich štíhlý kmen,
až nasákly jim celé krví,
ne podzimem, ne podzimem…
Už myslel jsem, že zapomenu,
ale ty kmeny vidím zas -
ty zkrvavené kmeny stromů
a po zádech mi běží mráz

z hákových křížů na hřbitovech,
kde naši mrtví tiše spí,
z těch, kteří nepřejí jim oddech
pod omšelými kameny,
kterým nenávist v srdci hlodá.
Kéž nezrudne už nikdy kmen
těm javorům tam u hřbitova
jinak, než tichým podzimem.