23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1877 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
tma antilistí noc * humor horror čas srdce smutek touha hrůza svoboda pocit město jen tak deprese sen realita sobota zima horor aa příroda mládí fantasy temnota zklamání nenávist smrt láska emoce voľný verš podzim .. samota vztahy beznaděj marnost naděje vztah strach haiku cesta . ... bolest pocity sex povídka vyznání život les osud momentka vzpomínka přetvářka x poezie zoufalství krev erotika žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867