23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1906 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
srdce svoboda zoufalství zklamání humor ... aa x momentka vztah přetvářka naděje čas les sen samota smrt beznaděj temnota vzpomínka noc podzim povídka antilistí realita sex vyznání marnost město cesta sobota fantasy nenávist horror život haiku mládí emoce jen tak žena deprese touha erotika tma příroda poezie pocity vztahy osud . hrůza strach .. voľný verš horor * pocit krev láska bolest smutek zima
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867