23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1920 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
srdce mládí sobota pocit fantasy sex les vyznání vztahy horror nenávist humor realita láska pocity momentka antilistí .. osud žena horor zoufalství haiku noc touha x čas voľný verš * město naděje svoboda tma jen tak smrt bolest přetvářka . poezie aa cesta život deprese podzim temnota zklamání povídka samota marnost strach sen emoce vzpomínka zima příroda erotika hrůza ... beznaděj vztah smutek krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867