23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1815 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
poezie aa pocit voľný verš naděje touha emoce .. cesta pocity antilistí noc realita srdce příroda mládí . sobota erotika zima fantasy vyznání žena sen vztah povídka svoboda zoufalství vztahy horror deprese vzpomínka jen tak * temnota x momentka krev ... osud horor nenávist sex smrt život haiku město hrůza smutek láska samota beznaděj humor přetvářka podzim strach tma zklamání les bolest marnost čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867