23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1949 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
svoboda čas hrůza * láska humor pocit mládí město antilistí momentka příroda krev strach beznaděj .. pocity erotika vztah deprese jen tak sen nenávist ... zklamání osud horror fantasy emoce srdce přetvářka . zima sobota marnost povídka aa naděje bolest haiku horor podzim vyznání poezie žena voľný verš sex smutek vztahy vzpomínka x smrt realita samota tma zoufalství touha cesta noc les život temnota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867