Nokturno.net / tvorba / dílko

Hlásky ti ztékají od rtů až k ohanbí.
Ženeš mě do zkázy! Ženeš mě do hanby..
Laskáš má plná a nalitá slova,
vpíjíš je ústy, hladíš je znova.

Tvůj pevný vzdor je zostřený svítáním,
snadno ho sladkými polibky vymámím.
Potom ho vyliji do číše věčna.
Teď jsem bod kružnice, ty moje tečna.

Zčešu si kadeře kovových frází,
smyji pach výkřiků kapradin, mlází.
Do vlhkého smíru klíží se víčka -
já znám tvoji sílu, ty budeš mě hýčkat.