27.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1907 x | vypínač
Úvod k „Černé hodince“
Rád jsem sedával na terase jednoho z rodinných domků na strmé stráni
nad městem a díval se na krásu pode mnou. Miloval jsem ten pohled plný pohody –
za jarního dne, kdy rozkvétají lesy a město je zahaleno mrakem žlutavého pylu,
stejně jako v prosincové noci, kdy pod rozžatými lampami jiskří na kost
umrzlý sníh a svištící troleje ozařují ulice i oblohu oslnivými záblesky.
Držíval jsem tam svoje černé hodinky a vzpomínal: Kde jsou všichni moji
dávní přátelé? Rozběhli se do světa a ten je pohltil. Některé z nich si
dávno vzala zem, na mnohé si ani nevzpomínám. Co tváří potká člověk během
života!
A přece tu mám pro každého pomyslnou židli: Pro ty, kteří odešli,
i pro ty nové, kteří přicházejí. Mají-li zájem naslouchat, ovšem…
O hatství a chudobě
Všude jsou lidé bohatí a chudí. Někteří jsou velmi bohatí a někteří,
bohužel, velmi chudí.
Ti velmi bohatí obchodují ve velkém, užívají si přepychu a dále bohatnou.
Chudí také obchodují, ale v malém. Proto neužívají přepychu a dále
nebohatnou.
Bídou všech bíd pak je, když člověk prodává sám sebe – což neplatí
jen o chudých, kteří se prodávají z bídy, ale i o těch druhých,
kteří to dělají ze zcela jiných pohnutek. Lidská společnost má pro ně svoje
specifické slovo – „prostitut“.
Je to slovo mezinárodní, což svědčí o oblibě sportu zvaného
„prostituce“, ale také o totálním úpadku mravů, cynismu mezi lidmi a ještě
o ledasčem jiném.
V životě jsem se setkal s nejedním prostitutem
i prostitutkou, ale oni neprodávali ani tak své tělo, jako svou mizernou
duši, a bohužel – často obojí současně. Tímto obchodem si záhy prodavači
vlastních duší vysloužili přiléhavý název – „zaprodanci“.
Zaprodanec je tvor bez těla i bez duše, ale také bez srdce, které je
s tou duší spojeno. Je to pouhá hmota bez citu a její hodnota je kolísavá
podle toho, jak se právě pohybuje ten který měnový kurz. Zaprodanec má mnohem
menší hodnotu než obyčejný prostitut. On totiž zradil sám sebe, svoje svědomí, a
bez svědomí není člověk člověkem.
Ale v podstatě je jedno, komu nebo čemu se člověk zaprodává – jestli
jinému člověku a jeho nezřízeným ambicím, či nějakému politickému hnutí. Můj
dědeček kdysi říkával, že „žádná politická strana není nic jiného, než obyčejný
prasečí chlívek“. Rozdíl mezi chlívky je prý jenom v tom, že každý
z nich je natřený na jinou barvu. Také říkával, že v každém platí
vždycky jeden zákon – zákon boje o koryto. Proto nikdy v žádné
politické straně nebyl, ten můj dědeček.
Inu, bylo to asi tím, že i když nebyl bohatý a nebyl vždycky
střízlivý, schopnost rozeznávat barvy nikdy neztratil…
jen tak haiku voľný verš město les .. erotika horor povídka život naděje aa sobota vzpomínka čas sen fantasy zklamání vztah touha cesta noc deprese realita příroda pocit tma sex samota temnota láska pocity vztahy vyznání marnost momentka strach zoufalství srdce zima * antilistí nenávist podzim emoce ... horror x smutek žena . mládí bolest humor osud krev svoboda smrt přetvářka hrůza beznaděj poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866