28.10.06 | zoe, @, další tvorba | 2646 x | vypínač
Co nejvíc času prospat,
aby se neměnily stíny,
aby se netřásla podlaha,
a dům?
Dům, aby zůstal tichý, ale vlídný.
Obrazy v zrcadle,
strach z cizích lidí,
když padne tma, a stíny se plíží.
A na ulici pouliční lampy,
přítelkyně iluzí,
komolí naše představy.
Noc, jež hraje barvami,
a vůní tlejícího listí.
Noc, patronka skřítků,
volající je k tanci.
K tanci a do snů,
bojících se dětí.
Jen těch, které na ně ještě věří.
A samota, ten ledový dotek,
který milujeme a nenávidíme.
Co nejvíc času prospat,
aby se neprobudily příběhy.
Příběhy obyčejného šílenství.
voľný verš x život strach poezie horor podzim tma cesta beznaděj pocit smrt . jen tak fantasy horror marnost antilistí humor sex temnota láska .. aa smutek žena svoboda nenávist vyznání čas město pocity zima mládí * hrůza zklamání zoufalství příroda haiku krev ... emoce sobota osud povídka les samota přetvářka momentka noc vztah realita deprese touha vztahy naděje sen vzpomínka erotika srdce bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866