29.10.06 | čtenář Venciš | 2687 x | vypínač
Na paletu přidal jsem trochu žluté,
Co slunce půjčilo mi na dobu neurčitou,
A řeklo jak kreslit s dětskou naivitou,
Vše o duších jenž nejsou pusté.
Z nebe jsem vzal barvu modrou,
Za volnost, svobodu v lidských očích,
Nakreslím linii osudů kráčící dálavou,
Proč? Jen tak, že se Země točí.
A z přírody ukradl jsem zelenou,
Však vrátím ji v pocitu bezpečí
V růženci z klokočí,
Za všechny, co si vzpomenou.
Červená ta přišla sama,
Nikým nezvána přece tolik chtěna,
Pro vášeň a naše lásky,
Štetcem zamíchám s jistotou a bez nadsázky.
Za smutné večery a chmurné nálady,
Troška černé neuškodí,
Byť jen malinko –
Všeho moc škodí.
A z holubice získal jsem bílou,
S čistotou a nadějí
Za nás co sladké sny mívají
poslední tah štetce – pohlazení iniciálou…
, linkuj! 
, jagg 
beznaděj smrt vztah povídka mládí nenávist horror sex vztahy vzpomínka osud smutek horor strach haiku vyznání pocity pocit sen naděje příroda temnota aa les humor samota zklamání zoufalství hrůza přetvářka realita město x sobota podzim erotika noc marnost cesta život zima bolest krev momentka žena antilistí svoboda * voľný verš deprese . poezie láska touha .. fantasy jen tak tma ... emoce srdce čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867