29.10.06 | čtenář Venciš | 2551 x | vypínač
Na paletu přidal jsem trochu žluté,
Co slunce půjčilo mi na dobu neurčitou,
A řeklo jak kreslit s dětskou naivitou,
Vše o duších jenž nejsou pusté.
Z nebe jsem vzal barvu modrou,
Za volnost, svobodu v lidských očích,
Nakreslím linii osudů kráčící dálavou,
Proč? Jen tak, že se Země točí.
A z přírody ukradl jsem zelenou,
Však vrátím ji v pocitu bezpečí
V růženci z klokočí,
Za všechny, co si vzpomenou.
Červená ta přišla sama,
Nikým nezvána přece tolik chtěna,
Pro vášeň a naše lásky,
Štetcem zamíchám s jistotou a bez nadsázky.
Za smutné večery a chmurné nálady,
Troška černé neuškodí,
Byť jen malinko –
Všeho moc škodí.
A z holubice získal jsem bílou,
S čistotou a nadějí
Za nás co sladké sny mívají
poslední tah štetce – pohlazení iniciálou…
svoboda osud voľný verš horror tma pocity . les smrt podzim mládí humor sobota zima život sex přetvářka poezie vztahy žena zoufalství smutek pocit srdce antilistí povídka momentka samota horor aa čas jen tak sen naděje hrůza realita emoce vyznání deprese * marnost vzpomínka strach temnota město .. krev fantasy láska x beznaděj haiku bolest touha příroda noc nenávist zklamání ... erotika vztah cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867