29.10.06 | čtenář Venciš | 2387 x | vypínač
Na paletu přidal jsem trochu žluté,
Co slunce půjčilo mi na dobu neurčitou,
A řeklo jak kreslit s dětskou naivitou,
Vše o duších jenž nejsou pusté.
Z nebe jsem vzal barvu modrou,
Za volnost, svobodu v lidských očích,
Nakreslím linii osudů kráčící dálavou,
Proč? Jen tak, že se Země točí.
A z přírody ukradl jsem zelenou,
Však vrátím ji v pocitu bezpečí
V růženci z klokočí,
Za všechny, co si vzpomenou.
Červená ta přišla sama,
Nikým nezvána přece tolik chtěna,
Pro vášeň a naše lásky,
Štetcem zamíchám s jistotou a bez nadsázky.
Za smutné večery a chmurné nálady,
Troška černé neuškodí,
Byť jen malinko –
Všeho moc škodí.
A z holubice získal jsem bílou,
S čistotou a nadějí
Za nás co sladké sny mívají
poslední tah štetce – pohlazení iniciálou…
pocit město temnota zima .. nenávist žena mládí osud povídka zoufalství tma realita krev vztahy noc marnost haiku přetvářka touha sen voľný verš les vztah poezie vyznání . erotika strach ... příroda zklamání smutek aa deprese smrt sex fantasy bolest horror čas jen tak samota antilistí vzpomínka srdce * svoboda láska x podzim beznaděj humor sobota emoce život momentka hrůza naděje pocity horor cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866