29.10.06 | čtenář Venciš | 2663 x | vypínač
Na paletu přidal jsem trochu žluté,
Co slunce půjčilo mi na dobu neurčitou,
A řeklo jak kreslit s dětskou naivitou,
Vše o duších jenž nejsou pusté.
Z nebe jsem vzal barvu modrou,
Za volnost, svobodu v lidských očích,
Nakreslím linii osudů kráčící dálavou,
Proč? Jen tak, že se Země točí.
A z přírody ukradl jsem zelenou,
Však vrátím ji v pocitu bezpečí
V růženci z klokočí,
Za všechny, co si vzpomenou.
Červená ta přišla sama,
Nikým nezvána přece tolik chtěna,
Pro vášeň a naše lásky,
Štetcem zamíchám s jistotou a bez nadsázky.
Za smutné večery a chmurné nálady,
Troška černé neuškodí,
Byť jen malinko –
Všeho moc škodí.
A z holubice získal jsem bílou,
S čistotou a nadějí
Za nás co sladké sny mívají
poslední tah štetce – pohlazení iniciálou…
, linkuj! 
, jagg 
fantasy aa voľný verš jen tak . vztahy život * humor nenávist žena noc les beznaděj momentka bolest deprese přetvářka město erotika sobota temnota smrt tma zklamání haiku smutek strach x zima příroda emoce naděje antilistí hrůza podzim čas pocit vzpomínka sen poezie zoufalství pocity mládí .. láska svoboda realita cesta marnost ... horror povídka samota krev vyznání touha srdce vztah osud sex horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867