Nokturno.net / tvorba / dílko

Přišla jsi na svět a já, táta,
přijal jsem zprávu o tom plačky.
Dceruško moje, dcerko zlatá,
jásal jsem a kolem značky,
která mi právě v cestě stála,
nakreslil srdce, dcerko drahá,
neb sněžilo a výkres bílý
sníh poskytl mi bez váhání…
To aby ruce nakreslily
všechno, čemu se muži brání,
čím vyjadřují svoji něhu,
i&# yž je to jen srdce v sněhu.

Pak život běžel úprkem.
Ach, dcerko, jaká lahoda
cítit tě vzadu za krkem:
„Podívej, táto, jahoda,
no přece tam, v té trávě dřepí!“
Já neviděl ji, barvoslepý…
Pak ses už za krk nevešla,
zajímal tě už jen svět módy,
který vždy táty od vesla
odstrčí, neboť jiné svody
probudí ze snů dívku spící.
Přes noc ses stala tanečnicí.

No a tak dále a tak dále…
Dnes je ti, dcerko, více let….
Jen nezoufej, pro pána krále,
to je ten nejkrásnější věk,
kdy z  plod je, jak má být,
teprve může potěšit.