Nokturno.net / tvorba / dílko

Přistupujte prosím k této sérii článků jako k úvahám a poznámkám, které vznikají při čtení Bible. Zkuste na tuto knihu pohlížet jako na určitý kulturní základ evropské civilizace, jako na knihu starou bezmála dva tisíce let, jako na knihu velmi moudrou, napsanou dobře inspirovanými vzdělanci. Touto úvahou bych rád navázal na článek Borise Cveka Co je smilstvo který vyšel v Britských listech – místy z něj budu bezprostředně vycházet.

Motto: Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.
Matouš 15,8–9

Boris Cvek ve svém článku hovoří veskrze o skutečnosti, že smilstvo, tak jak o něm hovoří Bible není záležitostí vnějškovou, nýbrž v souladu s veršem z Matoušova evangelia (15,19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.) hovoří o smilstvu jako záležitosi ducha. Dále říká „Je proto zcela nepochopitelné, jak a proč by se měl mimomanželský sex paušálně označovat za smilstvo. Smilstvo v Písmu není nikde explicitně definované. Můžeme však uvažovat nad jeho implicitní definicí díky kontextu, do kterého je tu či tam vloženo… Případ smilstva je tedy situací, v níž chtivost v sexuální sféře vítězí nad láskou, lidskostí a vztahem.“.

Je to skutečně zásadní myšlenka, v Bibli na podobná tvrzení (že víra je záležitostí srdce) narazíme častěji. Dalo by se říci, že takovýto pohled umožňuje snáze dešifrovat některé biblické výroky a pochopit jejich metaforiku. Nicméně věc má i svou druhou stránku: v 1. Korintským 6,12–13 se dočteme „Křesťanství – to není žádný seznam “smíš – nesmíš„. Nic nám není zakázáno, ne všechno nám však prospívá. Ke všemu smíme přistupovat svobodně – ale ne tak, aby nás to nakonec ovládlo.“ (překlad Slovo na cestu) a dále „Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána a Pán pro tělo.“ (ekumenický překlad). Tato pasáž (zejména v překladu Slovo na cestu) vyznívá jednoznačně fyzicky a smilstvu přiřazuje jasnou spojitost s tělesností. Já se však domnívám, že tomu tak není. V souladu s předcházejícími závěry lze text interpretovat jako skutečnost, že tělo je zde považováno za pouhý nástroj, který nesmíme zneužívat – tělo by nemělo být nástrojem pro smilstvo v našem srdci.