11.11.06 | mandzusri, @, další tvorba | 2078 x | vypínač
Vrána..jen volně plachtí,
nespoutaná zemskou tíží,
nespoutaná osudem;
osvobozená od starostí světa;
zrozená z lůna spadaného listí,
životní cestu si temným nebem klestí.
Na nebe mého života
vrhá stín……
První krystalky listopadového sněhu
se opile řítí z a křižují špinavou ulici.
Kapoty stojících aut zdobené
bílou pokrývkou se chvějí mrazem.
Řežou do obličeje,ochlazují dávné vzpomínky.
Jsou tak věčné!
Že se po dopadu na zem rozplynou.
Mračna dýmu se potulují nad omšelou tratí,
trosky zablácených vlaků;
zrezivělé nepojízdné koleje,
pochmurný déšť z nebe je smáčí.
Jak marné čekat,zda se deprese ztratí,
z duše tříšť lidských vraků.
Jarní poupě nenávratně uhnije,
zatímco mé oči tiše pláčí.
pocity láska osud .. krev voľný verš město svoboda smutek antilistí hrůza ... čas pocit * les srdce momentka zima smrt povídka fantasy tma horor erotika realita noc horror poezie vztah podzim humor aa strach emoce žena deprese vzpomínka jen tak cesta samota x bolest sobota přetvářka život temnota haiku beznaděj příroda naděje . sen zklamání zoufalství touha marnost sex vyznání mládí vztahy nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6471
autorů: 867