Nokturno.net / tvorba / dílko

Kopretinová. Skořice sypaná. Holčičko malovaná.
Ustaraná. Na křídlech vážky vážená, šídly šitá. Voňavá a trochu zpitá.
Marcipánová, pak kousnout pár slov v  cizím jazyce; středník. Zamilovaná.
A  milovaná nejvíce. Dušičko upotřebená, jak matice dělníky laskaná.
Neukojená.
Kojená matkou, od narození. Kopretinová!
Křik vran zní v  uších, vichřice, útěk snů nad slunečnice.
Roso v  květech jetele a heřmánkové lístky se slzami. Louka v  létě od Camuho po temno Jiráska.
Rozjařená na jaře, na podzim i  v zimě.
Rozvláčná; néé, snad néé nudná.
Zakoupená za pár lir a liber šterlinků, obutá do černých semišových lodiček.
Hebká. Plyšová hračko, medvídku na koloběžce, na kole.
Přetěžce se zapomíná, nektarinková. Všude kolem voní hlína pole orná i  válečná.
Borovicová, v  lese zakoupená za pár lir a liber šterlinků.
Vzpřímená, jednou vál vítr a shodil koruny všem dámám okolo. Bum padaly.
Bosá v  rose koupaná, kolem prstu omotaná. Nezadaná.
Komu patří, oči, ruce ústa? Komu ty řasy a hlas a vůně?
Provoněná.
Ukřižovaná slovy lidí, kteří měli mlčet.