Nokturno.net / tvorba / dílko

Splýváme v  jeden celek a stejně o  tom nevíme. Nevidíme se, ani neslyšíme.Tak týdny pohřbívají svoje dny.


Jsou louky bez květů
zdupané nohou davu
který i  slunce zatemní
podivným stínem svým
a vítr přehluší
slovy kacířů
co prokleli ticho podvečera
zavržením písní pěnkavy.

U  kraje stojí sedm slepých
jedna hůl to jeden den
týdne který vypršel
do kotle týdnů bezedných
a vyprávějí sedmi hluchoněmým
o  tom co zaslechli vyprávět
ve své temnotě.

Sedmi slepým sedm hluchoněmých
kreslí obrazy němých tváří
které slepí svou řečí oživí
a tváře vkročí v  udupaný kruh
kde se slepé hluchoněmé
ke konci týdne rozplynou.