21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 3119 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
, linkuj! 
, jagg 
krev život horor samota osud naděje nenávist podzim město beznaděj strach žena vzpomínka ... x příroda smrt smutek . horror noc erotika zklamání mládí fantasy svoboda emoce momentka vztah srdce temnota zoufalství antilistí aa haiku vyznání voľný verš les zima sex hrůza přetvářka sobota pocity realita čas sen .. bolest poezie povídka cesta deprese láska touha pocit jen tak tma humor * vztahy marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867