21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 3079 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
, linkuj! 
, jagg 
... sen pocit momentka beznaděj temnota nenávist horor pocity vzpomínka erotika emoce tma zoufalství les naděje vyznání marnost * čas mládí jen tak x haiku svoboda město voľný verš humor touha antilistí povídka .. krev smrt příroda žena deprese život podzim strach . samota sex hrůza realita horror aa sobota zima zklamání smutek bolest přetvářka vztahy osud poezie fantasy srdce vztah láska noc cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867