21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 3161 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
, linkuj! 
, jagg 
zima marnost horror smutek srdce haiku momentka podzim hrůza noc zklamání poezie * fantasy nenávist strach žena život tma antilistí vzpomínka naděje temnota cesta vztahy povídka emoce mládí voľný verš deprese příroda humor les erotika beznaděj . čas přetvářka aa samota bolest vyznání sex vztah ... sen pocit sobota zoufalství touha svoboda x osud jen tak město láska horor .. krev pocity smrt realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867