21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 3106 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
, linkuj! 
, jagg 
antilistí .. temnota horror . čas marnost hrůza erotika povídka nenávist cesta vzpomínka zoufalství realita humor vztah aa život láska krev pocity jen tak strach sobota smrt tma voľný verš svoboda haiku momentka naděje horor příroda poezie ... osud noc samota * beznaděj pocit sen fantasy podzim touha mládí x vztahy les zklamání město emoce smutek deprese žena přetvářka zima vyznání srdce bolest sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867