29.01.07 | já, @, další tvorba | 2330 x | vypínač
V nastalé tmě ztratily zdi svou bílou barvu .
Mřížemi v oknech proniká sem čerstvý vzduch.
A noční anděl,co přináší mi náhlou spásu,
napřáhl ruku k okoralým rtům.
Polykám slova svých barevných světů.
Kloužou mi lehce do krku.
Ve tvaru kuliček a obdélníků,
těším se na návrat klidných snů.
Mám strach že ráno zase dveřmi vejde slunce.
Já nechci vstávat z bílé postele.
Chci si tam,sbalená v erární přikrývce
stavět své zámky z kytek.
, linkuj! 
, jagg 
osud marnost voľný verš . fantasy zklamání podzim samota sobota antilistí smrt momentka čas aa deprese zima bolest sex x cesta emoce horror poezie ... realita strach temnota mládí touha jen tak město vztah pocity pocit noc hrůza horor vyznání sen život les přetvářka smutek láska povídka * tma zoufalství erotika vzpomínka beznaděj příroda vztahy svoboda krev nenávist humor naděje .. žena haiku srdce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867