05.02.07 | čtenář Venciš | 2516 x | vypínač
Přikovaný v křesle
měsíc šimral přes rolety
plakal jsem
plakal tiše
(tekla realita)
Ne, jen odpařil se
prchavý sen…
Tak přiložil jsem číši k ú stům
A napil se vychlazené hořkosti
Velkým douškem
stišil žízeň
všech svojich slabostí.
Nádech kdysi čpící důstojností
Na houpačce převrátil se
v tichém vzdechu
obnažené jízlivosti.
Sevřel jsem dlaně
Toužil po vykoupení
Po vypsání bianco šeku
Věčného zapomnění
Stále nepřišel
Snad pošťák se zpozdil?
A já zase neslyšel
Jak hodiny odbily
lekci soukromého utrpení.
nenávist antilistí vzpomínka .. tma humor pocit město bolest poezie zima beznaděj podzim . vztah voľný verš erotika haiku čas svoboda les x krev osud vyznání mládí srdce * ... noc touha život temnota smrt horor samota povídka smutek strach zoufalství marnost deprese sex příroda horror momentka cesta vztahy hrůza přetvářka aa sen láska jen tak realita pocity žena zklamání sobota naděje fantasy emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866