Nokturno.net / tvorba / dílko

Ondřej Prouza. Toto jméno si lidé budou pamatovat ještě hodně dlouho. Díky němu celkem dost měst lehlo popelem. Přestože byl velice slušným a inteligentním člověkem, teď je vrahem několika tisíc lidí po celé Evropě.
Bylo 19. července 2012. V  tento den právě byla dostavěna raketová základna na tajném místě v  České Republice, čtyři kilometry jižně od Přerova nad Labem. Kolem dvanácté hodiny měl začít zahajovací ceremoniál, který byl dovršen exkurzí tohoto komplexu. Byli pozváni významní státníci a novináři. Ondřej Prouza, reportér deníku Dnes, byl také na listině pozvaných. Jenže špatný technický stav jeho služebního vozu zapříčinil, že Prouza přijel pozdě, a tak stihl pouze druhou polovinu exkurze.
Po zahajovacím ceremoniálu, na kterém vystoupila vycházející hvězda Jarmila Protichodná, se reportéři nahrnuli do „předsíně“ raketové základny. Tam průvodce několikrát zopakoval, že odpalovací systém může být výrazně poškozen radiovými vlnami, které vycházejí z  mobilních telefonů. Ještě si to osobně zkontroloval, jestli jsou mobily vypnuté. Dále se šli novináři v  čele s  průvodcem podívat na rakety. Průvodce mluvil plynule a srozumitelně, takže novináři byli s  jeho prací hodně spokojeni.
Když přešli do řídícího střediska, tak už dorazil Prouza. Zdvořile se omluvil a spustil diktafon. Průvodce jeho omluvu přijal a pokračoval.
„Takže toto je řídící středisko. Zde se vše ovládá. Máme zde stálé dva členy, dalších pět by přišlo při pohotovosti z  nedaleké vojenské základny,“ vysvětlil průvodce.
„A  jaké je zabezpečení proti tomu, aby to tu neovládl nějaký bláznivý islamista?“ zeptal se reportér měsíčníku Mateřídouška.
„No tak, jsou tu vždy, ve dne v  noci, minimálně dva lidé. Další člověk je u  videa a prověřuje bezpečnostní kamery. Jakmile se sem nějakej magor bude chtít sem dostat, tak jediným stisknutím knoflíku, se zavřou dveře od důležitých místností a systém se zablokuje. Jinak řečeno, je nemožné ohrožení zvenčí.“
„Děkuji,“ řekl redaktor.
Náhle Prouzovi zazvonil telefon. On nevěděl, že se mají mobily vypínat před vstupem.
„Kdo to je!!!! To se nesmí, víte, co se může stát?!?“ zakřičel vystrašený šedesátiletý průvodce z  Přerova nad Labem.
„Vteřinku, to je manželka,“ v  klidu odpověděl Prouza.
„No? – Jestli jsem vyvenčil psa? – Miláčku, já jsem teď na tiskové konferenci.“
„Na to já ti peču!! Alina nám pochcala ten perský koberec,“ křičela paní Prouzová.
Zatímco Prouza telefonoval, podíval se jeden zaměstnanec raketové základny na monitor svého počítače. Ten byl celý červený, a psal „AUTO SHOT“.
„A  kurva!!! Šéfe, máme tu průser,“ zakřikl větu s  nevybíravými výrazy.
„Už musím končit, puso. Večer pa,“ ukončil hovor Prouza.
„Vy ničemo, víte, co jste právě způsobil?!?“ křičel zaměstnanec na Prouzu. Na počítačovém monitoru ze začala objevovat jména měst. Průvodce, který jinak působí jako velitel základny, okamžitě přiskočil k  zaměstnanci za počítačem.
„Kájo, klid. Zhluboka se nadechni. Co to ukazuje?“ uklidňuje velitel.
„Šéfe! – Mně to tu píše, že se to řídí samo. Systém řídí systém.“
„Do háje! Musíme ten systém vyřadit.“
„Šéfe, tak to dost možná nejde. Ten mobil narušil software i  hardware v  počítači,“ vysvětlil.
„Tak mačkej DELETE a pokus to nějak zastavit. Já se podívám do návodu k  použití, jestli tam něco o  poruše takového charakteru bude,“ řekl vyjevený velitel.
Zaměstnanec byl celý rudý. Pot mu stékal po tváři. Ruce se mu klepaly. Vystrašeně se podíval na velitele. Poté poprvé zmáčkl na tlačítko DELETE. Pod řádkou, kde se objevovala ve vteřinových intervalech města Evropy, se objevila tabulka a v  ní název prvního města. První město byly Votice. Zaměstnanec nevěděl, co dělá. Dále mačkal jak zběsilý tlačítko DELETE, až v  seznamu bylo deset měst. Votice, Frankfurt, Lyon, Ostrava, Moskva, Madrid, Londýn, Řím, Vídeň a Slovenský Joudov. Dále, ačkoli mačkal dál tlačítko DELETE, už jména do seznamu nepřibývala.
„Šéfe, co teď?“ ptal se zaměstnanec.
„Počkej, hledám v  návodu.“
„Šéfe. – Máme tu problém. – Objevilo se mi okno a tam něco píšou anglicky. Pod tím O.K. Nebo Cancel. Vedle odpočítávání. 15.. 14.. 13… 12.“
„Kurňa, od školy jsem nepoužil angličtinu. Ehh.
,Zmáčkněte O.K. – teď nevím toto slovíčko – jestli je seznam úplný'.“
„9… 8… 7,“ odpočítává zaměstnanec.
„Cancel zmáčkněte, jestli…“ velitel se nechápavě zamračí, „…jste moje vdova. Vdova? To nechápu."
„4.. 3… 2… 1“
„Já jeho vdova nejsem, zmáčkni O.K.“ řekl velitel.
Najednou je ticho. Zaměstnanec si okousává nehty. Červená obrazovka zmodrala. Tam nápis „SERVISE MODE“.
„Šéfe, naskočilo mi to na standardní mód. Uff, to byly nervy.“
„A  je tam všech deset raket?“ ptá se uvolněný velitel.
„Ano, koukejte,“ zaměstnanec ukazuje na modrou obrazovku, kde je deset červených puntíků a každý je označený číslem. Velitel se obrátí na novináře.
„Pánové, právě jsme zažehnali největší nebezpečí v  dějinách naší země,“ dořekl to a všichni novináři začali bouřlivě tleskat.
„Gratuluji vám. Můžu foto? Budete na titulní straně,“ ptal se jeden novinář a začala kanonáda blesků, gratulací a díků.
„Šéfe --- není konec,“ řekl potichu bledý zaměstnanec.
„Jak to?!?“
„Červená políčka raket začínají černat.“
„Ne! To by znamenalo, že…“ ani to nedořekl a ozvala se ohromná rána. Po chvíli další a další.
Bylo jich celkem deset, a bylo nadmíru jasné, že se stala katastrofa. Deset raket vyletělo z  raketové základny na deset měst v  seznamu.
Kdyby nebyl Prouza opozdilec, nic by se nestalo. Kdyby nebyla základna, také by se nic nestalo. Kdyby se velitel pořádně učil anglicky, platilo by to samé. Dva měsíce po této katastrofě byla základna uzavřena a již nikdy nebyla otevřena. Velitel základny šel do důchodu. Poté, co se v  roce 2014  ztratil s  jachtou na Máchově jezeře, ho už nikdo nikdy neviděl. Zaměstnanec pracuje u  firmy na výrobu inteligentních polštářů. Prouza dostal doživotí + deset let k  tomu, za několikanásobnou vraždu zapříčiněnou nedbalým chováním. Po šedesáti letech ho za dobré chování propustili.
Devět raket zničilo devět Evropských center. Pouze jedna raketa nenapáchala škody. GPS navigace rakety, která měla letět na městečko Votice, toto město nenašla a stále ještě někde lítá, a jestli jí nedošlo palivo, tak lítá dodnes.

NAPIŠTE MI JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBÍ NA MŮJ MAIL. Moc mi tím pomůžete!!! Děkuji!