09.02.07 | čtenář Tráva | 2100 x | vypínač
Sklenice fernetu pláče nade mnou,
slzy jí stékají po stěnách.
Je skoro prázdná jako já,
a rozbitá jak mé vzdušné zámky.
Když duše je bez jedné půlky,
nikdo se vůbec nediví,
vždytˇ jsem jen tuctˇák šedivý,
tak šup s ním do škatulky.
Pláčeme oba-spolu se sklenicí.
Je konec velkých gest a slev.
A na koberci zvolna se mísící,
rozlitý fernet,slané slzy
a sladká,teplá,lidská krev.
čas antilistí beznaděj ... vyznání horor les zklamání noc . haiku život podzim vztah sen láska touha .. voľný verš samota vztahy hrůza příroda smrt jen tak poezie tma erotika vzpomínka deprese povídka horror krev nenávist sobota pocity přetvářka aa * humor srdce temnota zima mládí cesta pocit x fantasy sex emoce zoufalství žena město marnost osud momentka naděje svoboda bolest smutek strach realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866