Nokturno.net / tvorba / dílko

Tu studánka ! Jak plná slunce !
Snad někdo z  ní už někdy pil …
Jeden lásku neunesl,
druhý o ní jenom snil.

Prvnímu líto prázdných citů,
tak do dlaní si vodu bral.
Voda mu tekla mezi prsty,
nakonec lásku neustál.

Druhému se hvězda přiklonila,
a voda v  dlaních zteplala.
Tak v  plném slunci láska přišla.
Na kámen sedla. Zůstala.

V  kapličce malé něžně se modlí,
ten, kdo ji stvořil srdcem svým.
A  studánka je plná slunce,
září tím světlem milostným.