Nokturno.net / tvorba / dílko

Do snů vetkala jsi mi neviditelná vlákna
jež jistojistě zaručují
že se mi v  nich vždy zjevíš
v  té či oné podobě.

Ať už kráčím vyprahlou pouští
nebo rozmáčenou ulicí
nebo v  noci
kdy lapmpy připomínají obří ochmýřené pampelišky
s  nádechem mírně oranžovým
(samozřejmě jen když zamžouráte)
nebo když zrovna čekám na autobus
a všude kolem jsou úplně cizí lidi
i  tam sahají Tvé „síly“.

A  pak když teprv potkám Tě v  realitě
s  celým Tvým půvabem, a příjemnou nonšalantností
stačí mi jen a jen na Tebe civět
a nic neříkat
a kochat se tím příjemným opojením
anebo spíš narkózou?

(mé Lásce)