14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 1764 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
x temnota .. vyznání haiku zima svoboda deprese srdce povídka mládí touha zoufalství jen tak voľný verš sex horror podzim humor město strach beznaděj antilistí emoce noc čas ... vztah sen naděje realita zklamání momentka láska samota hrůza smutek pocity horor fantasy tma nenávist les krev marnost poezie pocit osud . sobota přetvářka erotika vzpomínka bolest cesta * příroda aa vztahy smrt život žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866