14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 2070 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
x čas erotika temnota realita * noc mládí pocit podzim bolest naděje humor smutek fantasy pocity příroda les .. vzpomínka cesta poezie život . voľný verš momentka touha láska deprese srdce nenávist smrt aa krev beznaděj sex strach vztahy hrůza antilistí horror zima vztah žena haiku jen tak ... sen vyznání zklamání svoboda přetvářka tma osud marnost samota zoufalství emoce povídka město horor sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867