14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 1964 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
žena samota osud jen tak svoboda momentka čas poezie haiku sen temnota touha * strach podzim erotika .. vzpomínka aa realita sobota humor povídka zima zoufalství zklamání město cesta láska horror život hrůza emoce horor vztah krev noc vztahy smutek antilistí deprese ... příroda smrt mládí srdce les pocity x beznaděj tma . fantasy naděje nenávist bolest pocit sex přetvářka voľný verš vyznání marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867