14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 2056 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
nenávist strach horror osud humor krev emoce noc přetvářka momentka .. ... příroda žena voľný verš x marnost cesta smutek hrůza život fantasy erotika zklamání realita podzim srdce temnota poezie . vzpomínka haiku touha město povídka svoboda zoufalství bolest sex jen tak tma vyznání beznaděj sobota * vztahy samota pocity zima sen antilistí naděje deprese čas mládí horor aa láska pocit smrt les vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867