14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 2099 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
sobota poezie jen tak horor naděje humor život zima vyznání les krev nenávist vztah * pocit podzim marnost vzpomínka voľný verš samota noc mládí láska . sex antilistí smrt .. povídka fantasy cesta zoufalství město beznaděj haiku realita emoce vztahy temnota bolest deprese sen pocity žena ... hrůza zklamání čas erotika touha strach aa přetvářka smutek x srdce momentka tma svoboda osud příroda horror
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867