14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 2029 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
naděje pocit osud sen sex momentka nenávist strach svoboda antilistí zoufalství touha čas * marnost samota zima sobota bolest krev haiku hrůza realita tma erotika ... les aa voľný verš pocity vzpomínka noc . přetvářka temnota deprese smrt život humor podzim mládí beznaděj horror povídka láska srdce žena cesta smutek poezie horor vztah jen tak vztahy fantasy .. město zklamání vyznání x příroda emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867