15.02.07 | čtenář Nuuk | 1676 x | vypínač
Stojíš na kopci ze svých imaginárních neúspěchů
A pozoruješ zapadající hvězdu odevzdaných pruhů kroužících
kolem propastí z ostnatého drátu
kam nedopadají impulzivní prosby
Je Ti líto
škrtáš poslední větu
Usilovně bláhově a bez omluv
Hrady z písku
Zrníčko po kapkách z hořkoslaných slz
Loučení bez květin
list neotočit ani nepálit
Z kopce na horu
ze starých porcelánových polštářů
A slova dostávají barvu
cítíš jejich chuť
kouzlíš
Vidíš?
Slaná jako probdělá rána uvadlých květů
a sladká jako jejich trny
kvetou po pomerančové vůni
Rozsypej je na stůl mých smyslů mých rtů a očí
voľný verš haiku humor nenávist krev vzpomínka temnota . deprese podzim zoufalství pocit ... sex bolest osud fantasy smutek srdce příroda cesta samota erotika realita žena .. láska horor sen povídka les momentka x jen tak tma vztah poezie vyznání pocity * aa zima emoce marnost mládí život sobota naděje strach noc antilistí beznaděj zklamání vztahy horror hrůza přetvářka město čas smrt touha svoboda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866