Nokturno.net / tvorba / dílko

Stojíš na kopci ze svých imaginárních neúspěchů
A  pozoruješ zapadající hvězdu odevzdaných pruhů kroužících
kolem propastí z  ostnatého drátu
kam nedopadají impulzivní prosby
Je Ti líto
škrtáš poslední větu
Usilovně bláhově a bez omluv
Hrady z  písku
Zrníčko po kapkách z  hořkoslaných slz
Loučení bez květin
list neotočit ani nepálit
Z  kopce na horu
ze starých porcelánových polštářů
A  slova dostávají barvu
cítíš jejich chuť
kouzlíš
Vidíš?
Slaná jako probdělá rána uvadlých květů
a sladká jako jejich trny
kvetou po pomerančové vůni
Rozsypej je na stůl mých smyslů mých rtů a očí