22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2636 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
město příroda tma emoce bolest čas samota horror život podzim cesta realita touha krev beznaděj zklamání haiku x temnota pocit * smrt les deprese hrůza sobota žena aa přetvářka srdce vzpomínka jen tak voľný verš fantasy erotika momentka svoboda zoufalství horor vztahy ... . láska pocity humor poezie smutek strach osud .. marnost mládí sex sen vztah antilistí noc nenávist povídka naděje zima vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867