22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2490 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
horror přetvářka humor samota naděje krev bolest smrt vyznání antilistí tma temnota zima jen tak cesta voľný verš čas beznaděj vztahy svoboda fantasy smutek aa nenávist les příroda zoufalství noc hrůza strach zklamání touha vzpomínka povídka emoce život srdce láska marnost osud mládí sen vztah sex poezie pocit město erotika realita haiku deprese x * momentka ... horor sobota .. . žena pocity podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867