22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2716 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
naděje tma povídka voľný verš marnost sen nenávist pocit horor krev osud sobota beznaděj . erotika sex antilistí realita přetvářka touha bolest haiku vztahy humor cesta smutek vztah aa žena příroda fantasy deprese mládí samota vzpomínka noc život les ... horror láska poezie smrt vyznání emoce momentka * pocity srdce strach město x zklamání svoboda zoufalství zima .. hrůza podzim temnota čas jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867