22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2677 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
naděje touha vzpomínka haiku marnost * zklamání emoce mládí x vyznání povídka horror smutek zoufalství cesta sex krev ... žena strach nenávist les fantasy . srdce čas tma temnota jen tak život sen realita vztah antilistí poezie svoboda humor aa erotika pocit hrůza sobota zima momentka beznaděj smrt .. horor láska podzim pocity noc samota voľný verš deprese osud bolest vztahy příroda přetvářka město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867