22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2411 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
marnost sex povídka vzpomínka láska zoufalství mládí .. humor les smutek nenávist tma příroda voľný verš * haiku sen svoboda krev noc osud pocity vyznání samota hrůza město vztah život antilistí deprese poezie bolest vztahy sobota srdce pocit beznaděj erotika realita aa temnota žena podzim přetvářka cesta fantasy . x emoce naděje smrt touha zklamání horror ... jen tak čas strach momentka horor zima
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867