22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2717 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
zklamání touha jen tak čas les aa realita emoce horror deprese sobota strach antilistí vyznání beznaděj momentka srdce naděje příroda erotika zima * bolest tma marnost pocit hrůza pocity mládí vztah zoufalství horor město cesta voľný verš fantasy temnota osud sex smutek život svoboda . sen vztahy haiku humor krev nenávist samota přetvářka podzim .. vzpomínka láska žena x ... noc poezie povídka smrt
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867