Nokturno.net / tvorba / dílko

Život svůj měl jen smutek a pláč,
nechápal tenhle svět.
Však dříve byl v  životě velký rváč,
a teď?

Nezná lásku, štěstí a smích,
však dříve miloval lidi.
Leč on pro ně byl jak krvežíznivý vrah,
který zabijí malé děti.

Byl jak noční můra,
která Vás v  noci nevědomky straší.
Přitom ona má noci ráda,
chápete co tím chci říci?

Dnes tu sedí na pomníku
a přemýšlí nad svým životem.
Má si pověsit lano na větévku?
Nebo dál snášet ponížení před bohem?

Opíjí se krvavým vínem,
proč jste tak krutí?
Hovoří s  vlastním stínem,
který ho k  tomu nutí.

Teď stojí na skále,
pohled to je žalostný.
Nyní skočil náhle,
proč jen on je smutkem zlomený?

Letí, letí dolů,
vzdává hold té skále.
Volá: už letím domů!
napětí i  strach cítí náhle.

Však už jenom metr na zem
abude konec trápení.
Už je vezen nebeským vozem,
a radost ho náhle zaplní…