Nokturno.net / tvorba / dílko

Omlouvám se Damiánovi za předstíraný orgasmus,
své rodině za to, že kouřím a Tomáškovi za to, že ho nekouřím.
Omlouvám se svým pohorkám, že jsem jim dala jednu tkaničku červenou a druhou zelenou a už nejsou pár.
Taky je mi líto všech zvířátek, které zemřely ať už na hlad či chcíply mou vinou.
Omlouvám se Petře za to, že jí říkám Klára a že jsem se s  ní rozvedla.
Kamilo, odpusť mi to, že Ti vždy přeskládám pastelky podle čísel a ne podle barev.
Omlouvám se, že nepláču na pohřbech a směji se na svatbách.
Je mi líto, že trávím většinu svého volného času v  hospodě, ale vždyť doma to znám.
Taky bych se chtěla omluvit za dvojku z  fylogeneze bezobratlých, za můj idol Drozda a za neutuchající averzi k  Františkovi.
Omlouvám se Carevně za půjčené CD, které už asi neuvidím, takovou blbost asi neudělám.
Honzíku, odpusť mi, že se Ti snažím v  depresi pozvednout náladu.
Zaido, ta spálená košile mě taky mrzí.
Pak se omlouvám všem, jimž jsem byla špatnou ženou, i  Tobě, Danieli.
Všem, kterým jsem řekla něco špatného se neomlouvám, myslela jsem to upřímně, jinak bych nic takového neřekla.

Ale nejvíce mě stejně mrzí, že jsem zklamala Ty, co mě milovali a věřili mi, teda pokud byl vůbec někdo takový. Já nejsem svatá, jinak bych byla v  nebi – ave!