Nokturno.net / tvorba / dílko

Přilétá na křídlech černého anděla,
vnucuje se jak noc dni.
Ona jí znala a plakala,
Úsměv na rtech by měla, ale bez ní.

Je jak plíseň,
která se šíří dál a dál.
Ona jí nezazpívá píseň,
ani jí neuspořádá bál.

Nikdo jí nechce znát
a přitom jí každý očekává.
Ona se Ho nechtěla vzdát
a přec ho už oplakává…

Kvůli ní jsme tak bezmocní a smutní,
všechny nás jednou navštíví.
Ona ji našla první i poslední
a teď už to ví…