Nokturno.net / tvorba / dílko

Povím vám příběh, který se skutečně stal. Věřit mi možná nebudete, ale je to tak. Dva lidé se milovali a nemohli bez sebe býti. Leč ona do depresí upadala a on jak pomoci jí nevěděl. Ona se v  temném životě shlédla a černého anděla za přítele měla.
Celé dny chodila jak tělo bez duše a na svou lásku pomalu zapomínala. On už rady s  ní si nevěděl. Ten den co se to vše stalo jí přišel navštíviti. Byla bledá jak cár bílé látky a smutná jak hvězdy co na nás v  noci shlíží. Řekla mu, že miluje ho a za vše se prý omlouvá, ale ať už jde. On šel, leč nechápal.
V  její hlavě a srdci byl v  té době veliký souboj. Jeden hlas jí našeptával ,,Vždy je i  jiná možnost, to nedělej!“ a druhý ,,Už nemáš jinou možnost“. Nevěděla co si počít, jaký hlas poslechnouti má. Nakonec se rozhodla pro ten druhý hlas. Její pocity v  tu chvíli byli více jak zmatené. Šla a vzala si nůž, myslela si, že to spása bude její. Sedla si na zem a přemýšlela. Opět byl souboj veliký v  hlavě její.
On mezitím při chůzi domů přemýšlel. Rozhodl se jíti zpátky, za svou láskou životní. Cestou tam se rozhodl o  ruku jí požádati. Ona mezi tím už nadobro se rozhodla. Vzala ten nůž a řízla do pravé a do levé ruky. Prořízla si obě tepny a krev jak z  vodopádu řinula se. Podlaha kolem ní už nebyla bílá, ale červená. Hlavou proběhl jí celý život její. Mezitím on už byl u  dveří jejího domu.
Klepal, ale nikdo mu neotvíral. Vyrazil proto dveře. Když uviděl jí jak tam v  kaluži krve o  zeď opřená sedí, zděsil se budoucnosti. Ona však umírala. On nevěděl co počíti si má, přiběhl k  ní a do náručí jí vzal, ona se usmála a polibek mu dala. Však v  té chvíli její srdce dobušilo a v  hlavě myšlenka na jejího miláčka uhasla jak svíce která dohořela. Tak končí příběh velké lásky, polibkem se smrtí…