Nokturno.net / tvorba / dílko

Linie tvých bokú.
Čára života na tvé dlani.
Mazlivý tón tvého hlasu
a pak další rána…

Čti zvrhlosti v  mém oku
a vmiluj do mně pokání.
Chci poznat tvou krásu,
tohle i  další rána…

...

Pít z  kalichú zesnulých,
pro trochu jasnozřivosti.
Snad ještě jí v  činech minulých trochu zústalo…

V  srdcích láskou proslulých,
stejně vyhrá démonnestoudnosti…
A  jako ve všech úslovích-
láska nikdy není nastálo.

A  slast ochutnat víc jak hřích,
opustí tě kvúli ní i  tvé cnosti.
Odhoď již ten trpělivý smích.
Nestojí to nic- láska stojí (za) pramálo.


...

Inspirace
přebývá v  smrti motýlú
a polibcích poběhlic
s  černými řasami a rudými rty.

Chtěla by se strácet,
chtěla by vyplňovat, měnit se ve sílu
a dávat na dveře znamení kouzelnic
s  rudými vlasy a rudými rty.

Učím se strácet
tebe a všechnu tvou tíhu-
kilogrami tvých pohledú a pohlednic
a pít čaj z  bylin zapomění rudými rty.

Budeš mi vrácen?
Nebo dostanu kousek klidu,
inspiraci a víc nic
a pod noční lampou se usměju rudými rty…