Nokturno.net / tvorba / dílko

Chci sama být
na něj zapomenout
jehož lásku nemůžu mít
proti srdci klenou
hroty jež říkají si realita
tvář jeho nemohu pohladit
pouhý pohled utrpení skýtá
zapomnění vsadit
do srdce hluboko
a potom vyšplhám
hodně vysoko
pode mnou řeka
její líný tok
mého klidu Mekka
proti mne velký sok
najevo dává
nemůžeš ho mít
to se prý stává
ale já nechci jen snít
očima pohladím
skálu i  nebe
boj svádím
jaký to život?
bez tebe?
do pekla poslední schod
srdce-jediná síla
už mi rostou křídla