Nokturno.net / tvorba / dílko

Nechci být loutkou
ovládaná společností.
Pohlcena touhou
po svobodě,štěstí.
Přeji si snad mnoho?
smět říci názor svůj
koho však zajimá?koho?
nikdo neříká
poslouchám tě,stůj
duše naříká
srdce krvácí
už odchází lidé
nikdo se nevrací
prázdno tu zbyde..
zase zapadá slunce
pro mne dnes naposled
záchranu mám v  ruce
stačí jediný pohled
na ostří blýskne paprsek poslední
něžně se s  kůží laská
snad už se v  duši rozední
a zmizí ta maska
potůček krve stéká
po dlani a prstech
srdce do cíle spěchá
vychází poslední vzdech
a v  něm všechny city
každá bolest,každá rána
na duši jizva i  ty
v  dálce zpívá vrána
obloha temní
z  očí mizí lesk
záchrany není
ani nechci nic měnit
necítím stesk
víčka se zavírají
naposled používám
slovíčko být
ústa se otvírají
a potichu ti šeptám
„promiň,sama nemá smysl žít“
..obloha temná
po nebi vrána kroužila
ona nepochopena
jen po lásce toužila