Nokturno.net / tvorba / dílko

Pláč nevinných očí


Slzy mi stékají po tvářích,jako maličké kapky rosy a svou cestu končí někde u  mých rtů.V  duši cítím prázdnotu,která mně zevnitř zžírá znovu a znovu.Neustále se mi do mysli vkrádá pachuť zrady,která ne mně byla způsobena.Ale už nemám sílu a ni motivaci na pomstu na odplatu,smířila jsem se s  mým osudem.Jaké by bylo krásné jen tak zavřít oči a už je nikdy nerozevřít?Už bych nikdy nebyla nucena poznat krutou realitu života.

Sedím na kraji postele a čekám na to co má přijít a příjde,mé tělo nad sebou přestává mít kontrolu,potřebuje svou denní dávku.Mé ruce se neznatelně třepou.Nemohu už racionálně přemýšlet,všechno mi zastírá touha po droze.Oči,pro pláč nevidomé zabloudí někam za sebe.Před sebou se náhle vynoří útržky obrázků.Vidím malou holčičku,z  které čiší nevyslovná radost,z  láskou se dívá na své dva rodiče,utíká k  nim a oni se stejnou radosti otvírají náruč.Holčička se směje tak jak se může radovat jen dítě které nepoznalo krutost tohoto světa,obrázek se rozplývá a nahrazuje ho jiný.je na něm zobrazena dívka,v  náručí krásného muže,který se jí věkem nemůže rovnat,a o  kterém musí snít každé naivní dívčí srdce.Dívka se na něho dívá s  neskutečnou láskou,její oči jí štěstím září jak dva malé plamínky.Muž,na ní hledí s  opovržením,ale to ta dívka nevnímá.Až moc je zaslepená láskou,neví co jí čeká.Představy náhle mizí a jsou nahrazeny realitou.