Nokturno.net / tvorba / dílko

Vím,co mě čeká,ale nebráním se tomu.S  hlavou vztyčenou,jsem vlečena tam,kde všechno končí,ale i  začíná.Mé ruce,tak pevně svázané už ani necítí bolest.Kolem mě,se shromažďují davy lidí,chtějí,touží jak hladový vlci,kteří zavětřili svou kořist, spatřit mou porážku nad životem a vítězství nad smrti.
Všechno vnímám jakoby z  dálky.Přála bych si,abych se z  toho to zlého snu mohla probudit,ale nejde to,není mi to dovoleno,musím být potrestána za své hříchy.
Mé hodiny života se mají zastavit.Ručičky přestávají tikat.Čekám až ustanou úplně.Svůj život jsem zahodila,vyměnila jsem ho za chvíle slasti,něhy.kterou jsi my TY!Jindřichu VIII nemohl dát.Proto mě trestáš?Proto mě posíláš na smrt?
Mělo by mi být teplo,ale cítím jen chlad,který se mi vrývá do každičkého kousku mého těla.Cítím smrdutý dech smrtí,Je tak blízko,chce mi dát můj poslední polibek,který my má vysát život z  těla.Volá mě do svého království,krá­lovství stínu,kde není žádná naděje.Jsem nucena poslechnout ono volání.Mám hrozný strach.
Už tě vidím,blížím se k  tobě.Má hlava spočinula na nástroji,který má ukončit můj hříšný život,ale já se necítím vina,možná jen za to malé co nosím v  sobě.Pouze jsem chtěla žít a to je moje odměna za mou pošetilost.
Můj život se chilí ke konci,je nahrazen mocnější silou.Je na dosah.Má mě ve svých spárech a nepustí dokuť nevykoná to,pro co si přišla.Není cesta zpět.Já nechci odejít,já chci žít.Bojím se,mám strach.Smrt je tak blízko.Je u  mě.Můj čas nastal.

Poslední co Kateřína Howardová cítila bylo ostří nože.