Nokturno.net / tvorba / dílko

Ještě jeden skok…

,,Opovaž se odejít, potřebuju tě!“
,,To sis měla rozmyslet dřív než si mezi svý nohy pustila celý fotbalový tým!“
,,Ježiši, nech si toho, ty taky nejsi vzor věrnosti.“
,,Jo to máš pravdu, děvek jako ty můžu mít spoustu, nitko plná hnisu.“
,,Fajn, tak si chcípni, panebože.“
,,To by se ti líbilo, zbavit se mě takhle navždy jako si se zbavila svýho ex, jenže to já ti nedopřeju, ty vražedný pytlíku jehněčích zvratků.“
,,Zapomínáš na to, že mýho druhého mužíčka si odstranil ty, aby ses mi dostal nejen do kalhotek, ale i do bytu!“
,,Jo, stejně to byl ubožák a jen jsem mu ukrátil utrpení, navíc nechutně ráčkoval, a tobě taky můžu zkrátit utrpení, žračko psích výkalů.“
,,Šmarjápanno, opovaž se na mě ještě sáhnout úchyle, moc dobře vím, jak sis tu hrál se svou 11titetou neteří.“
,,Jo? Tak proč si to nikomu neřekla? Měla bys ode mě pak už pokoj.“
,,Pro Kristovy rány, já to taky řeknu, debile, ale…
…ale prvně ses chtěla ujistit, že nenapráskám policii, jak si svýmu prvnímu manžílkovi vařila čajíček s arze nikovou příchutí, že, ty bezcitná odporně lepkavá zrůdičko.“
,,Zrůda jsi ty, já aspoň nikoho nezabila na dálnici a neujela pak z  místa činu, do zelenýho háje.“
,,Tak už dost keců, ty dva roky stará koňská paštiko, chci tě!“
,,Ne, vypadni ode mě, ty demente! Zmiz z  mýho života nebo se s  tebou vypořádám jako s  každým pro mě nežádoucím mužem.“
,,Vyhrožuješ mi, ty slouplá kůro hniloby?“
,,Jo, vypadni!“
„fajn, ale neslyšíš o  mně naposledy!“

…už jen kousek…

„Tak tě vyhodila z bytu ?“
,,Ne, ty hnízdo plné kousavých komárů.“
,,Tak proč se sem zase stěhuješ?“
„Proto, smrdutý výpare z  hrošího zadku.“
„Tak, takže tě konečně vyhodila.“
„Ne , čubčí synu valacha.“
„Tak nečekal jsem ani, že u  ní tak dlouho vydržíš.“
„Drž hubu, hnisavý vřede ve vývinu.“
„Tak, ale já ti to říkal.“
„Drž hubu, pomož mi vybalit a dej mi špeka, prasečí noho bez kopyta.“
„Tak jo.“

…stačí jen malá rána…

„Jsi, prosimtě, normální, že mi voláš v půl 3  ráno? Jako co se ti stalo?
„Ježiši Kriste, ne nejsem normální, ale neříkej, že už jsi spala…“
„No nespala, ale zrovna jsme se chystali na 3tí číslo, ten novej je fakt dobrej.“
„Jo, na začátku jsou všichni borci, ale pak se na nic nezmůžou, však to panenanebi znáš.“
„No, prosimtě, jasně že znám, ale snad mi nevoláš kvůli tomu, že tomu tvýmu už to nejde….“
„Šmarjá, ne je to o moc horší.“
„Prosimtě, tak povídej!“
„Ach panebože, kde mám začít? No prostě vykopla jsem z  bytu toho úchylka, jenže on se mi teď chce pomstít, začínám z  toho mít strach.“
„Ale čeho by ses bála, prosimtě? Vždyť ten chudák se nikdy na nic pořádného nezmohl, má jen hubu plnou keců a jeho útokům se hravě ubráníš, prosimtě.“
„Panenkoskákavá, nezlehčuj to tak, dneska, když jsem se normálně vrátila z  prcáce, tak na stole byl uvařeném čaj, tak jsem se jako chtěla napít, myslela jsem si, že jsem akorát zapomněla, že jsem ho uvařila, ale jak jsem ho zvedla, tak na podšláku byl, pro kristovyrány, vzkaz od toho debila.“
„No to je teda dement, co psal prosimtě?“
„No z  toho se složíš, já se musela pokřižovat, když jsem to dočetla!“
„Prosimtě nenapínej mě!“
„Fajn, tak poslouchej:

7  dní stvoření
7  ran egyptských
7  hříchů smrtelných
7  měsíců živoření… s te bou

6krát ti židli podkopnu
po 7  tě oběsím
6krát do tebe seknu
po 7  hlavu od těla oddělím

7krát se budu radovat
7krát se budu smát
až vlci budou hodovat
a pomalu tě žrát

No a pak na druhou stranu ještě připsal, že mám čas do 7.7. 2007.“
„No to je teda fakt retard postiženém, ale být tebou, tak se na to, prosimtě, vykašlu, jen tě chce připravit o  nervy.“
„Já si to, propána, myslela taky, ale pak jsem si čichla k  tomu čaji a byl v  něm jednoznačně arzen.“
„No prosimtě, tos měla štěstí, že s  tím máš zkušenosti z  dřívějška.“
„Jo, to ten bastard taky ví, chtěl mi jen zasadit jednu z  těch sedmi ran, panebože.“
„ty bláho, fakt myslíš, že je to takovej magor? Navíc ti tam, prosimtě, napsal to datum, To je dost dementní, jestli tě chce fakt dostat.“
„Jo, já vím, ale stejně mám strach, kriste.“
„Tak se, prosimtě, uklidni a já se u  tebe zítra stavím, jo?“
„Ježíši, ty jsi zlatíčko, tak jo.“
„No, ale prosímtě, to je samozřejmost!“
„No děkuju, panebože, a teď jsi z  toho tvého vymáčknout to potřetí a počtvrté a tak dál.“
„Prosimtě, na to zase nemá… tak čau zítra.“
„To zvládne, čau.“

…už jen napřáhnout ruku…

„Jsi naivní kurrrva a zasloužíš jen smrrrt!“
„Kristepane, nech mě! Bože, ne!“
„Jsi zvrrrácená jak tvůj přřřítel a trrrestu neunikneš.“
„Ty si ale přece mrtvý!“
„Omyl, ty jsi, má drrrahá ženo, mrrrtvá!“

…a smířit se s osudem… n

„Prosimtě, hodíš mě domů? Já jsem z  toho celá špatná.“
„Tak samozřejmě, stále tomu taky nemůžu uvěřit.“
„Jo je to divný, dneska jeho pohřeb a zítra, prosimtě, zase její…“
„Před týdnem jsem se mu smál, že ho zase vykopla a že se zase vrací ke mně a pak jsem ho našel se sekáčkem v hl avě, tak to se často nestává, řekl bych.“
„Prosimtě, měls vidět její smrtelný výraz, uškrtil ji šňůrou od fénu.“
„Tak, tak… a už se vlastně ví, kdo to udělal?“
„Ne, ale podle mě to byl, kdo neunesl jejich zvláštní humor, prosimtě.“
„Tak taky mi to tak připadá, ale stejně… proč museli umřít dva tak slušní lidé?“

…s osudem který si nevybírá