Nokturno.net / tvorba / dílko

Odcházela. V  zádech cítila jeho pohled. Slzy jí stékaly po tvářích, jako ve špatnym snu. Zvedla ruku, ale místo, aby si ty uplakaný oči otřela, zaťala ji v  pěst a jenom s  ní bezmocně mávla. Hořký proud slz už se nedal zastavit. Lidé ji míjeli, jejich pohledy vypadaly udiveně, ale stejně šli dál. Neptali se proč a ona za to byla ráda. Musela to udělat. Nemohla to takhle nechat dál. Prostě to nešlo. „Počkej!“ uslyšela jemný hlas. Ten který dnes tak ranila, ten který měla tak ráda. Otočila se. „Polib mě“ řekla. „Chci ještě jednou zažít ten pocit, hroznýho štěstí.“ Mlčky přistoupil. Jejich rty se blížily. „Miluju tě“ zašeptal. Políbila ho. Jemně. „Já tebe“ odpověděla a on jí polibek opětoval. „Děkuju“ řekla, otřela si slzu, která jí během těchto krásných chvilek připomínala, že je to naposledy. Otočila se a utekla. Napsala mu poslední krátkou textovku: „Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu.“ Poté jeho číslo smazala ze seznamu.