Nokturno.net / tvorba / dílko

Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Zavřela oči. Nahoru a dolů. Jemně se zaklonila. Vlasy jí vlály. Nahoru a dolů. Chodila sem vždy, když nevěděla kudy kam. Jenom znovu ještě jednou zažít ten pocit, jednoduché Nahoru a dolů. Oprostit se od všech těch problémů, které na ni čekají. Vždycky se jí nejlépe přemýšlelo tady. Vztek si tu mohla vylít,a jen tak sedět a snít tu mohla také. Nebo se jen tak lehounce pohupovat. Nahoru a dolů. Jako dnes. Byl krásný podvečer, slunce právě nabíralo těch krásných zlatavých barev a ona a tu jen tak seděla a houpala se. Nahoru a dolů. Dnešek by byl vážně dokonalý kdyby… Co kdyby? Viděla se s Ní m, byl pátek, takže ji žádné další starosti nečekaly. Co vlastně bylo špatně? Bylo to Jím? Měla ho ráda, jenom.. byla s  ním už dlouho.. Ne že by ho neměla dost ráda, ne že by se jí už nelíbil, ba právě naopak, ale… Je s ní m už takovou dobu.. Není čas jít o  dům dál?? O  dům dál.. Zvedla nohy z  písčité země a zaklonila se. A  znovu. Nahoru a dolů . Oči.. Má krásné oči. Zase přivřela oči. O  dům dál… Nepůjde o dů m dál, věděla to. Nemohla by jít pryč. Nemohla by ho jen tak opustit. Ne to by nemohla. Ladným pohybem seskočila z  houpačky. S  dětským rozverným smíchem se rozhlédla kolem. Dětské hřiště bez dětí vypadalo tak smutně. Zatočila se. Jako když byla malá zatočila se a jenom cítila jak se jí mysl zatemňuje a … zastavila. Odpotácela se směrem k la vičce. Položila si hlavu do dlaní a už jenom cítila jak jí horké slzy stékají po tvářích. Chovám se jak puberťačaka.. Řekla si, rozhodně si otřela uplakané oči a vrátila se zpět na houpačku. Ještě jednou. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů…