Nokturno.net / tvorba / dílko

Mareček



Srpen 1988 to je datum jeho.
Je to tak,vyšel z ní a ne jeho.
Když ho prvně uviděli,
dech se jim zatajil.

Pak ho plácli po zadku,
podíval se na matku
a zařval prvně z plných plic.
Doktor řekl: ,,Jen si řvi-klidně víc.‘‘
Bééé,rozlehlo se sálem
a fláklo to s celým slavným personálem.

Horší bylo vybrat jméno,
žádné na něj nesedělo.
A tak přišel praděd Stárek,
v hubě žvýkal teplý párek,
řka:,,Jeho jméno bude Marek!‘‘

A tak kouká Marek
kolem sebe,
všichni jsou mu u …dele.

Inkubátor mejd in Čina
je jeho domov nový,
vždyť děloha maminčina
měla jiné vlohy.

Marek celý bez sebe,
kouká do nebe.

Když ho brali sebou domů,
Marek viděl první Škodu.
Stodvacítka to však byla
a Marečka probudila.
To však bylo dílo,
protože když ho něco probudilo,
rozeřval se rád
a už nechtěl spát.

Maminka však věděla jak na to,
tahá dudlík se slovy:,,tu máš zlato‘‘.
Chlapec celý potěšený,
z míry trochu vyvedený,
podíval se na dudel
a už ho nikdo neslyšel,
chrupkat do snů odešel.

Když mu bylo šest,
zavázal se na svou čest,
že nebude zlobit
a do školy začne chodit.

První den byl nic-moc,
nedostavil se pro nemoc.
Ležel chudák v posteli,
očička ho bolely
a hlava mu třeštěla,
pak se flákl do čela
a očička se zavřela.

Po těžkém raním probuzení
zjistil,že mu dobře není.
A tak i druhý den
promrhal nemocen.

Po čtrnácti dnech ležení
záda už ho bolely.
Oko mu ujelo
a zpátky se mu nechtělo.
Po pár ranách do hlavy
přešly ho i obavy,
oko se mu vrátilo,
brýle hodil na čelo
a vyrazil pak do školy,
kde ho ještě neznali.

Patnáct je mu v tomhle čase,
nemocný je zas a zase.
Vymýšlí furt kraviny,
někdy si čte noviny.
Potom dělá chytrého,
ukažme si na něho.

Marek,chlapec snědý,
v gatích někdy hnědý.
Natlučem mu po palici,
však on ví proč…
Našli jsme ho v popelnici
a říkáme Maro skoč,
ale on neskočí
a radši se otočí,
zvedne na nás obočí,
potom rázně zakročí…

Promiňte mi za ta slova,
napsal jsem to zas a znova,
však televize Nova,
už někde hledá Marka Andrášova… :)))