Nokturno.net / tvorba / dílko

Drakyáda

Na vlnách bezejmenného větru
pod přílivem chladné noci
se tiše vznáší dva osamělí draci

Pár dřívek papír pentle
a nyní smutné obličeje
levnou barvou nanesené
třesoucí se před vražednými kapkami deště

Nejspíš zapomenuti dětmi
které příliš brzo omrzely jejich strnulé pohledy
nebo připluli po širém moři nebes
co s otevřenou náručí přijaly je a vyvrátily tak svou nekonečnost
nebo plodnost?

Starý tlustý nafoukaný skřivan říkal
že přiletěli z Afriky
jenže jemu nikdy nikdo nevěřil ani slovo
v Africe nemají ani pentle z umělých vláken

Někdo se je jak se zdá pokoušel sestřelit prakem

Tak či tak nyní je cítit vůně rozkládajících se těl
a snad i hnijícího dřeva
ale to jen trošku
z nebe padá pomalu a ladně nevkusná rudá pentle
lacině snová