Nokturno.net / tvorba / dílko

Kapu si vosk na prsa
a cítím se až mysticky uvolněná
jako právě prořízlá šarlatová nebesa
a noc je políbená…
Líbám si zápěstí,
s  chtíčem sebelásky, chtíčem běhny…
Je bílé jak nevěsty,
však polibek je prudký, temný…
A  kapky z  vlasú sjíždí kúži,
po symbolech nakreslených tužkou na oči…
Ve světle se lesknou, touží
a odříkají modlitbu kočičí…

Má luno, paní toulavých,
probuď mě…
( Ars magica )
Má luno,otevři mé oči a nech je svítit do tmy,
probuď mě…
( Ars magica )
Má luno, splň mi hřích,
probuď mě…
( Ars magica )
Má luno, houpej svými bokmi ,
probuď mě…
( nox magica, nox mea… )

A tak tu sedím, plynu…
Jsem poddajná a klidná..
Prědu jako kočka na tvém klínu,
schoulená a vlídná…
A  nevypočitatelná- probuď mě…