Nokturno.net / tvorba / dílko

Někdy se mi třese před očima skutečnost. A já si příjdu jako rozesmátý pomeranč v pestrobarevném hipisácky orientovaném mixéru. Něco divně nesrozumitelného huhlám ústy a strašně moc slzím póry pokožky. Jude mě sice chce utěšit dudlíkem, který vytrhl nakonec Karinovy z huby, ale vesměs z toho jako vždy vyjde jen lahváč a rozpařená skutečnost. Jude šílí z mého chilly v polívce k snídani, obědu a zároveň i večeři. Jude chrápe, ale hned po ránu je svěží jako čerstvě leklá rybka. Cestou do obchodu, v 7dm za rozbřesku, rdousí Míčka na veřejné ulici mezi spoustou bezbožně rozespalých lidí jdoucích na nedělní nákup. Roman Jeřábek řečený Skoř oděný v talár mu podává rozhřešení. Je to žížala. Velká a dlouhá macatá, decentně nesmrtelná, žížala. Žížala plná členitosti, kroužků a smělých samostatných částí.

,,Tohle je tvoje očista, bastarde!“ řve Míčkovi do pečlivě vyvedené nosní dírky. Ale Jude chce spasit svět a odvádí svou práci proto víc než poctivě.

,,Míček je stejně neznaboh,“ řekne Matoni sedící na větvi nedalekého stromu.

A já si to myslím taky, proč by Jude nemohl spasit svět nesmiřitelnou Míčkovou bolestí? Přece by se nenechal ukřižovat jako někdo, o kom by se pak mluvilo ještě několik dalších tisíc let!

Na onen svět provází Míčka štěstí. Je to Pucek. A Pucek není ani v nejmenším Starý Pincek! To v žádném případě. I když na svých přibližně 156 centimetrů výšky váží dobré dva metráky. Je přesto Pucek prostě jen taková obyčejná, neznatelně snaživá, obézní zrůda pomrkávající na Judeho i jeho oběť Míčka. Jude zaníceně rdousí a řve:

,,Grrr! Grrr! Grrr!“

Jak smyslně erotické! A Míčka mi ke všemu není v žádném případě ani krapet líto. Nelituju ani té tuby kanagonu, kterou si Pucek vytáhne z kapsy kalhot a vytlačí si ho kus na Míčkovo zfialovělé čelo, načež se k němu přilepí svým jazykem. Zespodu zpola obnažený Fikas narvaný v chlupatých pumpkách přes hruď vystoupí z auta. Otevírá dveře a jeho ztopořený penis sonduje čistotu okolí. Vzduch je jako obvykle otrávený nezměrným násilím. Vůněmi ženského rozkroku. A pohlavně vydatně zneužívanými žabkami. Pravděpodobně ropuchami. Poté následuje kytara o něco málo kratší než jeho rozmnožovací úd a oduševnělý refrén jeho předposlední hitovky:

I V ŘITI JE TMA

KDYŽ NA TO PŘÍJDE

A MÁŠ PO RUCE PETROLEJ!

Fikas hřímá jako hrom. A občas jeho půlky rozrazí silně rozvášněné aromatické větry prodchnuté vanilkou a skořicí. Je až nebetyčně chlípný a zprofanovaně upřímný.

,,Tak na tohle mu neskočí ani stále víc tloustnoucí Černá ovce,“ řekne Vojcek Tomaník a má pravdu. Černá ovce je zrůda par excellence. Její špeky dosahují gigantických rozměrů a apokalyptické futúry. A to to byla skutečně v minulosti taková docela pohledná holka. I když dnes už jí je tedy šestnáct let. Já vím. Ale co už.

Skoř alias Roman Jeřábek si odříhl a políbil mě vášnivě jeřábkovsky na rty. Úplně se ke mně přisál rameny i pažemi. Prostě jak se říká, žebro na žebro a pánevní kost do pánevní kosti. Dokáže být, hajzl jeden, pěkně smyslný - až k prokrvení šulínku. Říká mi:

,,Péťo, bez tebe se to neobejde. Všichni tu tebou žijeme. Všichni tu tebou dýcháme. A všichni taky tebou samozřejmě hezky a pečlivě opovrhujeme.“

Žijí feťáckými gay předsudky. Chtějí ze mě udělat rozumného člověka navštěvujícího nějakou mizerně placenou pracovní instituci. A ještě abych jako pak podával jakýsi výkon!! No to snad není ani možné. Ten stoupa se mě opravdu pokouší přemluvit, abych došel na třídní sraz po 10ti! letech. Což o to. Možná bych se uvolil a rozředil tamnější hladinu naprosté nudy trochou čerstvého vzduchu nespoutaně svobodomyslného a bezstarostného života. Když už mě tam tedy prý chtějí. Ale nejsem přeci šílenec, abych se mezi ty vymazané propriety mé minulosti žvýkačkami dolepených školních lavic, přestávek, tělesných trestů za mimoškolní činnost a spousty nespoutaně bezdůvodných toaletových polucí, přiřítil se třemi stovkami, které nutně potřebuju propít a prokouřit a odevzdal je na nějaký trapně blíže neidentifikovatelný gábl a líbal pak přiopilý Mozeg třídy na čelo a s ošklivostí vepsanou nesmazatelně v tvář ji s falšovanou účastí lhal těsně pod bradavku levého prsu:

,,Jé, ty máš ale pěkné děťátko. A neser. Ono má fakt tři hlavy!“

Takže jsem nakonec jen oderval Judeho od Míčka a odebral se i společně s ním a baťohem plným lahváčů ke mně domů, kde jsme už nutně potřebovali oslavit skutečnost toho, že ještě žijeme po tak šíleně propařené noci, jakou byla ta včerejší. Kdy jsem dokonce Lojzovi U Pavlíků usnul v klíně a navíc si u toho i cucal palec. Alespoň tedy doufám, že to byl jen ten palec! Hihi.

25. dubna 2004

Chlív out