18.04.07 | Doris, @, další tvorba | 2568 x | vypínač
NOSOTROS SOMOS OJOS
Loučíš se a fouká vítr.
Mé malé dlaně mávají.
A říkají,sbohem tati.
Dveře o hranu skřípají.
Mé plné rty šeptají.
Znám jenom tvé šaty.
Slunce přestalo hřát.
Mé černé oči vnímají.
Velký oranžový pomeranč.
Listy v dešti se lepí.
Mé myšlenky zkoumají.
Staré tátovy fotky potají.
, linkuj! 
, jagg 
příroda erotika nenávist naděje pocity fantasy noc * antilistí žena sobota přetvářka poezie haiku osud láska město horror x ... temnota povídka les tma podzim beznaděj vztah vzpomínka hrůza touha aa momentka horor čas .. deprese srdce . sen emoce samota strach svoboda vyznání zima zoufalství voľný verš sex bolest zklamání marnost život smutek smrt cesta jen tak pocit realita humor vztahy krev mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867