18.04.07 | Doris, @, další tvorba | 2536 x | vypínač
NOSOTROS SOMOS OJOS
Loučíš se a fouká vítr.
Mé malé dlaně mávají.
A říkají,sbohem tati.
Dveře o hranu skřípají.
Mé plné rty šeptají.
Znám jenom tvé šaty.
Slunce přestalo hřát.
Mé černé oči vnímají.
Velký oranžový pomeranč.
Listy v dešti se lepí.
Mé myšlenky zkoumají.
Staré tátovy fotky potají.
, linkuj! 
, jagg 
. smutek tma touha osud voľný verš hrůza fantasy zklamání smrt zoufalství láska vyznání * zima erotika humor jen tak sobota příroda horor krev naděje přetvářka srdce vztahy nenávist město sex pocity ... deprese sen poezie noc čas cesta žena les vzpomínka horror samota život x temnota bolest mládí marnost momentka emoce strach podzim svoboda pocit antilistí haiku aa vztah povídka .. realita beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867