Nokturno.net / tvorba / dílko

NOSOTROS SOMOS OJOS


Loučíš se a fouká vítr.
Mé malé dlaně mávají.
A  říkají,sbohem tati.


Dveře o  hranu skřípají.
Mé plné rty šeptají.
Znám jenom tvé šaty.


Slunce přestalo hřát.
Mé černé oči vnímají.
Velký oranžový pomeranč.


Listy v  dešti se lepí.
Mé myšlenky zkoumají.
Staré tátovy fotky potají.