18.04.07 | Doris, @, další tvorba | 2597 x | vypínač
NOSOTROS SOMOS OJOS
Loučíš se a fouká vítr.
Mé malé dlaně mávají.
A říkají,sbohem tati.
Dveře o hranu skřípají.
Mé plné rty šeptají.
Znám jenom tvé šaty.
Slunce přestalo hřát.
Mé černé oči vnímají.
Velký oranžový pomeranč.
Listy v dešti se lepí.
Mé myšlenky zkoumají.
Staré tátovy fotky potají.
, linkuj! 
, jagg 
samota noc pocit svoboda sobota temnota horror život vztahy strach haiku mládí momentka realita horor sen touha nenávist město sex povídka pocity erotika x zima voľný verš emoce .. zklamání přetvářka smrt vzpomínka podzim . beznaděj poezie marnost naděje srdce humor antilistí žena bolest les hrůza osud zoufalství fantasy aa vztah jen tak deprese láska krev ... čas smutek tma příroda * vyznání cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867