Nokturno.net / tvorba / dílko

"Na schodech jednoho paneláku
sedí holka s cigárem.
Kouká do prázdna,
sjetá bezmála,
má rande s jedním grázlem."

Je tak naivní věřit,
�e někteří z nich,
�e je�tě �ijí.
Láska?
To je minulost,
pojem relativní.
Milují jen sami sebe,
milují jen modré z nebe.
Skrývají se za l�í
a bolest je jim vlastní.
Neumí �ít,
pře�ívají z noci na noc.
Chtějí s někým být,
zůstat sami bojí se moc
a na něco se upínají.
Jsou bezděčná banda
roztěkaných parchantů.
A jejich přátelé jsou samá sranda,
av�ak dělají činy bez návratů.
Bojí se pravdy,
a přesto ji chtějí znát.
Opírají se o l�i,
to jediné umí dát.
Bojí se nudy,
to pak neví kudy.
Jak skončí - ti nepoznaní?
Kde je jejich skutečný �ivot?
Kde jsou jejich cíle?
Se smrtí hledají vyrovnání.
Ka�dou noc se divoce milují,
spánky jim pulzuje extáze,
ka�dý den prospí v cizím lů�ku,
tak tohle ka�dý z nich doká�e.
A ti, co za tmy usínají při knize
a ráno do �koly se kodrcají,
těm �ivot klou�e mezi prsty,
ti stokrát za den umírají.
Jsou vzbouření, jsou divocí...
Jsou spoutaní, jsou ztracení...
Tahle generace topí se v sobě,
tihle mladí - podlehnou době.
Dávají krásná jména zlobě,
u� nebojí se věcí zlých.
Jsou stokrát mrtví
a jsou stokrát znovuzrození.
Jsou - a já jsem jedna z nich.



PS: A� �ije pesimismus a kritika vlastní doby :)